Dlouho očekávané stanovisko Evropského orgánu pro pojišťovnictví a zaměstnanecké penzijní pojištění (EIOPA) k diferenčnímu stanovení cen v neživotním pojištění bylo publikováno 16. března 2023.
EIOPA a Supervisory Statements
EIOPA (European Insurance and Occupational Pensions Authority) je součástí evropského systému finančního dohledu. Jedná se o nezávislý orgán, který poskytuje poradenství Evropské komisi, Evropskému parlamentu a Radě Evropské unie. EIOPA byla zřízena také proto, aby hrála „aktivní úlohu při budování společné unijní kultury dohledu a jednotných zásad dohledu, jakož i při zajišťování jednotných postupů a přístupů v rámci celé Unie.“
K dosažení daného cíle může EIOPA „vyvíjet nové praktické nástroje, včetně nástrojů sbližování, na podporu společných přístupů a postupů v oblasti dohledu.“ Jedním z těchto nástrojů je vydání prohlášení (Supervisory Statements). Cílem prohlášení je předložit zjištění o současných postupech a uvést oblasti pro zlepšení se zaměřením na očekávání. Prohlášení nestanovují absolutní požadavky. Jsou určena vnitrostátním orgánům dohledu i pojišťovnám a zajišťovnám.
Prohlášení jsou vydávána v angličtině. Protože poslední prohlášení o diferenčním stanovení cen (dále jen Prohlášení) může mít významný dopad na pojišťovny a spotřebitele, vytvořili jsme za pomocí nástrojů pro automatizovaný překlad českou verzi a umístili ji volně ke stažení na webu proporadce.cz.
Diferenční stanovení cen
Pojem diferenční cenotvorba je široký a popisuje praxi, kdy různí zákazníci platí různou výši pojistného, zejména v souvislosti s rozdílným rizikem. Prohlášení uvádí: „kromě pojistně-matematických tarifů založených na upisovacím riziku (očekávané náklady na pojistná plnění) a dalších úprav pojistného zohledňujících náklady na služby (např. provize vyplácené distribučním kanálům a další režijní náklady, jako jsou daně, mzdy, náklady na kapitál atd. někteří tvůrci pojištění dále upravují pojistné pomocí řady různých postupů, které nesouvisejí s profilem upisovacího rizika zákazníků a náklady na služby. Například zákazníkům může být účtováno odlišné pojistné na základě jejich osobních charakteristik, jako je cenová elasticita, sklon k nákupům ve fázi obnovení pojištění nebo na základě odhadu hodnoty, kterou lze získat up-sellingem a křížovým prodejem dalších produktů zákazníkovi (známé také jako „skóre“ odhadu hodnoty zákazníka za celý život).“
Příkladem bezesporné (chceme-li očekávatelné) cenové praktiky může být vyšší cena povinného ručení pro starší řidiče. Když si v Německu spotřebitelé stěžovali na tuto skutečnost, BaFin (německý dozorčí orgán) prověřil, zda pojišťovny v Německu nediskriminují své starší zákazníky prostřednictvím výše pojistné. Výsledek kontroly byl, že sazby pojistného pojišťoven odpovídají zákonným požadavkům.
Prohlášení se netýká těchto „přirozených“ cenových rozdílů. Pro jeho účely se diferenčními cenovými praktikami rozumí takové cenové praktiky, kdy je zákazníkům s podobným pojistným rizikem a náklady na službu účtováno za stejný pojistný produkt – se stejnými podmínkami – rozdílné pojistné. Cenové praktiky založené na nákladech a upisovacím riziku, včetně vzájemné kompenzace upisovacích rizik mezi zákazníky s vysokým a nízkým upisovacím rizikem, proto nespadají do oblasti působnosti tohoto Prohlášení.
IDD jako zákonný podklad
EIOPA své Prohlášení postavila na IDD, které je implementováno do jednotlivých národních legislativ. A tak i v Česku najdeme v zákoně o distribuci pojištění obdobu následujících požadavků.
- Článek 17 odst. 1 IDD stanoví, že distributoři pojištění musí vždy jednat čestně, spravedlivě a profesionálně v souladu s nejlepšími zájmy svých zákazníků.
- Článek 20 odst. 1 IDD stanoví, že distributoři pojištění poskytují zákazníkům objektivní informace o produktu ve srozumitelné formě, která jim umožňuje činit informovaná rozhodnutí.
- Článek 25 směrnice IDD a nařízení v přenesené pravomoci POG stanoví, že proces schvalování produktů musí zajistit, aby produkty byly v souladu s potřebami, cíli a charakteristikami cílového trhu a aby produkty neměly nepříznivý vliv na zákazníky, aby nedocházelo k jejich poškozování.
Pravděpodobně by šlo odvodit (a bude dobře, pokud to bude potvrzeno názorem ČNB), že pokud například pojišťovna v rámci obchodní akce po určitou omezenou dobu nabídne všem zájemcům pojištění se slevou X %, nemusí to znamenat porušení uvedených požadavků, ale jde o součást běžné podnikatelské činnosti pojistitele.
Co už je za hranou? Zombie ceny!
Slovy samotného Prohlášení: některé typy praktik diferenční tvorby cen, a zejména takzvané „price walking“ praktiky [více v článku o zombie cenách], kdy je pojistné placené zákazníky opakovaně zvyšováno ve fázi obnovy na základě důvodů, které nesouvisejí s upisovacím rizikem nebo náklady na službu, mají vysoké riziko, že povedou k nespravedlivým výsledkům, a proto nejsou v souladu s platným legislativním rámcem. Konkrétně nejsou v souladu s čl. 17 odst. 1 IDD a s článkem 6 odst. 2 nařízení v přenesené pravomoci POG. Prohlášení uvádí konkrétní nelegální příklady:
- Opakované zvyšování ceny pojistného produktu pro téhož zákazníka ve fázi obnovy na základě jeho nízkého sklonu k obcházení trhu (nízká pravděpodobnost odchodu);
- Opakované zvyšování ceny pojistného produktu pro stejného zákazníka ve fázi obnovy na základě jeho nízké cenové elasticity (známé také jako „ochota platit“);
- Doporučování nebo pobízení potenciálního zákazníka ke koupi jednoho pojistného produktu (v některých případech zahrnutého do balíčku finančních a nefinančních produktů) oproti jinému produktu z důvodu velmi nízké počáteční ceny a následné uplatňování náhlého, neočekávaného, výrazného a opakovaného zvyšování ceny pro zákazníky při obnově na základě důvodů nesouvisejících s upisovacím rizikem nebo náklady na službu.
Co bude dál?
Asi nejdůležitější dopad Prohlášení lze popsat následovně: IDD/POG požadavky na pojistné produkty a služby se týkají nejen jejich kvalitativních vlastností, ale také ceny. Tvůrce produktu musí přezkoumat použité cenové praktiky a stanovit, zda jsou v souladu s potřebami cílového trhu, zda nějaký segment nepoškozují.
Výčet nelegálních praktik uvedený v Prohlášení není samozřejmě konečný. Lze dovodit, že například praktika, kdy poradce má k dispozici možnost udělit slevu, ale může i nemusí ji použít, je také porušením požadavků zákona. Nelze si představit cílový trh, jenž „potřebuje platit vyšší pojistné, než je potenciálně možné“.
Pojistitelé po zveřejnění Prohlášení budou mít mnoho praktických otázek a lze očekávat pomoc ze strany ČNB, např. ve formě stanoviska. Nelze také vyloučit, že některé státy pro větší srozumitelnost přímo konkrétní praktiky typu „price walking“ zakážou zákonem a tím zjednoduší výklad IDD. V rámci připomínkového řízení k novému zákonu o povinném ručení byl předložen i návrh na zákaz „price walking“ pro povinné ručení. Jedná se o nejrozšířenější pojištění, kde konkurenční prostředí vedlo k využití této praktiky všemi účastníky trhu.